Kohoutková výška je 135 až 158 centimetrů. Toto rozpětí umožňuje široké možnosti stavby těla, které je souměrně stavěné, proporce jsou harmonické a vyrovnané.

-dlouhé, mohutné rousy na končetinách, vyrůstají už od poloviny předního hlezna a kryjí zadní spěnky. 

Irský cob se chová obvykle ve dvou barevných variacích. Černobílé zbarvení je zváno piebald a hnědobílé skewbald. 

Vzácněji se objevuje tříbarevný kůň, případně vraník nebo hnědák se světlými odznaky. Oči následují různobarevnost srsti a není nutné, aby byly obě stejné barvy. 

Původ a historie plemene Irský cob

Irský cob, hovorově irský tinker je velmi atraktivní kůň, výrazný především svým strakatým zbarvením, hustou hřívou, ohonem a rousy.

O vznik tohoto atraktivně skrvnitého typu koně se zasloužili irští cikáni již ve středověku. Tinker v překladu znamená dráteník, což bylo právě povolání cikánů a chudých kočovníků. Irský cob vznikal křížením clydesdalů, fellského a daleského ponyho, někdy i welsh-cobů, výjimečně shirů. 

Kočovný způsob života cikánů vyselektoval nenáročné a odolné koně, kteří si vystačili i s velmi chudou pastvou. Při putování po ostrově měli cikáni možnost křížit tajně své klisny s čistokrevnými hřebci.  V roce 1685 anglický král James II. vydal povolení k obchodování s těmito koňmi. 

Charakteristika

Irští cobové se vyznačují dobromyslností a rozvážností.  Neobvyklá je jejich náklonnost k vodnímu prostředí, louží počínaje a mořem konče. Milují společnost stádových druhů stejně jako koupání.

Využití Irského coba

Irský cob zvládá práci jezdeckého i tažného koně. Poslední dobou stoupá jeho význam v hiporehabilitaci.

Portfolio